Koníci
18. dubna 2009 v 10:09 | Ajuska x))♥♥
EXTERIÉR - Hlava je atraktivní s velkýma očima. Krk je svalnatý, hrudník je široký a lopatky umožňují plynulý pohyb. Hřbet je krátký, kompaktní, záď je svalnatá, ocas vysoko nasazený. Končetiny jsou silné, kopyta tvrdá. Srst je většinou hnědá, mohou však být i bělouši, ryzáci a vraníci. V kohoutku dorůstají průměrně 165 cm.
POVAHA - Tito koně jsou silní, vytrvalí s klidnou povahou. Snadno se vyrovnají se stresem, jsou učenliví a snaživí. Jsou schopni podávat špičkové výkony.
VYUŽITÍ - Belgický teplokrevník je univerzální sportovní kůň vhodný především pro soutěže v drezúře a parkúru, kde dosahují vynikající úrovně.
18. dubna 2009 v 10:08 | Ajuska x))♥♥
Lonžování patří k výcviku každého koně, ať závodního nebo rekreačního. V případě, že lonžujeme mladého koně před odsednutím, musíme vzít v úvahu jeho věk a přizpůsobit tomu délku a průběh lonžování. Mladý koníček se soustředí pouze malou chvíli, proto ho nesmíme přetěžovat nadměrnou délkou lonžování. Zpočátku stačí mladému koni několik minut, a lonžování postupně a přiměřeně prodlužujeme.
Lonžování by nemělo přesáhnout délku 30 minut.
Lonžování učí koně uvolněnosti, poslušnosti a posiluje tím svaly.
Průměr lonžovacího kruhu by měl být mezi 12 až 18-ti metry.
S lonžováním začíná vždy na levou ruku.
VYBAVENÍ
Lonž (asi 10 metrů dlouhá) , ohlávku s obnoskem (obrázek) pro lonžování nebo uzdečku s vhodným udidlem, lonžovací bič ...
10. února 2009 v 16:03 | Ajuska
Porozumění hlasovým signálům
Hlasová komunikace mezi koňmi je druhotná vůči informacím
získaným z vizuálních signálů a pohybů ostatních zvířat,
mnohdy sotva patrných. Umožňuje však dorozumívání na větší vzdálenost,
kde citlivý koňský sluch zachytí daleko víc informací,
než by mu poskytly vizuální signály. Hlasem také kůň ostatní zdraví,
stejně jako je varuje nebo jim sděluje své obavy či vzrušení.
Ržání
Je to hlasitý, vysoký zvuk,
který kůň vydává otevřenou tlamou a používá
jej jako signál pro koně, kteří jsou z dohledu,
a jako pozdrav pro blížící se přátele.
Oznamuje tak ostatním svou přítomnost
a z jejich odpovědí si určuje jejich polohu.
Řehtání
Hluboký, hlasitý zvuk,
slyšitelný na velkou vzdálenost.
Vydávají jej znejistělá zvířata, jež se oddělila od svých společníků,
v návalu zuřivého úsilí dostat odpověď,
která jim je umožní lokalizovat.
Řehtání je hlubší, delší a zoufaleji než zaržání,
které je vyšší a vyjadřuje pozdrav.
Hudrání
Zajímavé hluboké, mírné staccato,
které vzniká v zavřené tlamě
a slouží jako vyjádření spokojenosti
nebo k přivítání blížících se přátel.
Tento zvuk používají hřebci,
aby vyjádřili obdiv ke klisně,
klisny tak zase volají na hříbata.
Všichni koně ,,Hudráním" zdraví blízké
společníky (koně i lidi) nebo vyjadřují spokojenost,
když se jim přináší krmení.
Frkání
Je to prudké vyfouknutí vzduchu nozdrami,
kterým kůň vyhlašuje stádu poplach - hrozící nebezpečí.
Když se zvíře setká s neznámým předmětem nebo zvířetem,
zůstane nehybně stát a hlasitě frká.
Rozšířenými nozdrami zároveň zachytává cizí pachy.
Samo frkání znamená poplach nebo strach, popřípadě pouhé rozrušení.
Vyjeknutí
Pronikavý vysoký skřek, který lze uslyšet během hry,
znamená vzrušení nebo spokojenost,
může však také jít o signál protestu,
je-li některé zvíře příliš blízko - o upozornění,
že jeho přítomnost je nežádoucí.
Tento zvuk také vydávají klisny,
když se seznamují s hřebcem nebo valachem,
provádějí jej prudkým vysokým hrábnutím přední končetinou,
čímž mu dávají najevo, že se má držet v uctivé vzdálenosti.
Řvaní
Je to zuřivý výkřik soupeřících hřebců,
mimořádně agresivních v souboji o nadvládu nad stádem.
Funění
Jemné a měkké zafunění nozder neslouží pouze k vyčištění
dýchacích cest, nýbrž je také projevem spokojenosti.
Mručení
Nepatří do oblasti hlasové komunikace - je výrazem námahy
nebo bolesti, například během hřebení nebo při kolice.
10. února 2009 v 16:02 | Ajuska
10. února 2009 v 15:59 | Ajuska
Popis plemene:
Výška: 152,5 - 162,5cm
Zbarvení: jen vraníci
Stavba těla: poněkud dlouhá hlava s krátkýma ušima a ostražitým výrazem, elegantní klenutý krk s dlouhou vlající hřívou, silné plece, mohutné kompaktní tělo se silnou skloněnou zádí a poněkud nízko nasazeným hustým ocasem, krátké silné končetiny s kvalitními kostmi a rousy.
Charakter: charakteristiku fríského kone nejlépe zachycuji slova: krotký, energický, ochotný,pracovitý, věrný a citlivý.
Možnost využití: jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků. Vozatajci jsou při těchto show oblečeni do typických fríských selských krojů. Také pod sedlem je frísky kůň spolehlivý přítel. Má dokonce talent pro drezurní výcvik a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.
Chody: v klusu je nápadný hrdým projevem a vysokou akcí.
Zajímavé údaje: Vznešené držení těla z něj činí ideálního koně pro slavnostní příležitosti. Tito koně byli součástí šestispřeží táhnoucího holandský královský kočár při zahajovací ceremonii Světových jezdeckých her v Haagu v roce 1994.
Vývoj a zajimavosti: patří mezi nejstarší plemena v evropě a v průběhu staletí ovlivnil celou řadu jiných plemen, především oldenburga v německu a britské fellské a daleské poníky.

Domovem plemene je Frísko v severní části holandska. Byli zde objeveny zbytky starobylého chladnokrevného typu těžkého koně, z něhož dnešní frísky kůň pravděpodobně pochází. Vychodní krev, zanesena do holandska během křížových výprav, měla vliv na vývoj fríského koně, stejně jako andaluská za osmileté války, kdy bylo holandsko okupováno španěly. Frís, který se takto vyvinul, byl pohyblivý všestranný kůň, vhodný jak pro práci na poli, ale díky své schopnosti rychlého klusu rovněž do zápřeže a pod sedlo.

V průběhu 19.stol. kdy se zvýšila poptávka po rychlejších koní do lehké zápřeže(pohybujících se převážně klusem), se chovatelé snažili vylepšit již prostorný vysoký klus křížením s klusákem. To vedlo k tomu že byl frísky kůň zušlechtěn a ztratil svou funkci v zemědělství. Na počátku první světové války se jeho počet drasticky snížil a pokles pokračoval i mezi válkami. Nicméně nedostatek pohonných hmot po válce vedlo k jeho oživení jako zemědělského koně, neboť farmáři se znovu vrátili k jeho funkci tažného koně. Ve druhé polovině tohoto století vzrostl zájem o toto plemeno a nyní je oblíbeným kočárovým koněm. Dobře vyvážený Frís se vznosným držením těla působí nadmíru atraktivně, když je zapřažen v tradiční fríské dvoukolce na vysokých kolech. Plemeno je proslulé
svou mírnou povahou!
10. února 2009 v 15:58 | Ajuska
27. srpna 2008 v 18:45 | Ajuska
Shirský kůň
Něco z historie...
Shirskému koni se často říká "něžný obr", a je to vskutku výstižné pojmenování. Jsou klidní a spolehliví - hned tak je něco "nerozhází". Původ tohoto plemene se odvozuje od anglického středověkého válečného koně, tzv. "velkého koně", jenž bez problémů unesl dvousetkilogramového rytíře v těžké zbroji. I s tak těžkým nákladem musel být schopen rychlého pohybu. Lord protektor Oliver Cromwell jej nazval "anglickým vraníkem". Vraník byl chován hlavně v středoanglických hrabstvích (shires) Leicesteru, Staffordu, Derby a Lincolnu. Během 16. a začátkem 17.století měli zásadní vliv na vývoj shira vlámští koně, mechaniku pohybu zlepšilo přikřížení koní fríských.
Za zakládajícího hřebce shirského plemene je považován Blind Horse z chovu v Ashby de le Zouche u Packingtonu. Tento vraník který působil v chovu v letech 1755 - 1770 a je uveden v první plemenné knize publikované v roce 1778, dva roky po vzniku Cart Horse Society. V roce 1884 změnila společnost své jméno na nynější Shire Horse Society, a od této doby se začalo používat označení shire. Velcí tažní koně se v 18. století hodně používali v zemědělství, v dopravě nákladů a lidí. Tahali také nákladní čluny při transportech na kanálech. Před 1. světovou válkou se stali velkým vývozním artiklem do USA a Shire Horse Society se stala největší společností pro chov koní na světě. Po 2. světové válce přestal být v průmyslu i zemědělství o tyto koně zájem. Tento trend byl tak prudký, že zatímco na počátku 20. století bylo v plemenné knize zapsáno přes 5 000 koní, v roce 1960 zbylo posledních registrovaných 15 klisen a 4 hřebci. Naštěstí členové Shire Horse Society vyvinuli všemožnou aktivitu pro záchranu a propagaci plemene. Je oblíbený v USA, Jihoafrické republice a v Austrálii. I u kontinentálních chovatelů se shire stal velmi populárním koněm. Setkáme se s ním v Holandsku, Belgii, Francii, Rakousku i v Německu. Několik jedinců již můžeme také obdivovat i v Čechách.
Exterier...
Shirský kůň působí majestátně. Na první pohled kompaktní, silný, nepříliš zavalitý chladnokrevník elegantního pohybu. Nejoblíbenějším zbarvením je černá a tmavě hnědá s odznaky na hlavě a bílým rousem. Setkáme se i s hnědáky a bělouši. Minimální výška pro hřebce je 173 cm, pro klisny 163 cm a valachy 168 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 800 a 1 200 kilogramy. Hlava je středně velká s mírným klabonosem a širokým čelem. Oči mají laskavý výraz. Krk je dlouhý, nasazený na široké, šikmé pleci, utvářené pro dobré nasazení chomoutu. Hřbet i bedra jsou krátká silně osvalená. Obvod hrudníku u hřebců 180-240 cm, u klisen 150-210 cm. Skloněná záď je silná. Nohy jsou suché a pevné, zdobené mohutným rousem. Obvod holeně u hřebců 28-32 cm, u klisen 23-28 cm. Hlezna musí být široká, správně zaúhlená v postoji lehce sblížená. Chody prostorné a přímé











24. srpna 2008 v 22:34 | alis
19. srpna 2008 v 12:09 | alis
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */
3. srpna 2008 v 18:44 | alis
3. srpna 2008 v 18:43 | alis
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/9/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */
3. srpna 2008 v 18:41 | alis
3. srpna 2008 v 18:38 | alis
3. srpna 2008 v 18:26 | alis
20. července 2008 v 12:28 | alis
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/3/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */
5. března 2008 v 11:40 | alis
Začínáš...
Kde a jak se učit jezdit
•Vyber si vhodný jezdecký klub. Správně jezdit na koni tě daleko snáze a rychleji naučí zkušený jezdecký instruktor.
•Výuka by měla zahrnovat nejen nácvik vlastního ježdění,ale i odborné seznámení s nezbytnou technologií včetně péče o koně.
•Dříve než se rozhodneš pro určitý jezdecký klub,je dobré navštívit alespoň jednu hodinu probíhajícího výcviku jako divák.
•Časový program si uprav tak,aby bylo možné výcviku jízdy na koni věnovat nejméně jednu hodinu týdně.
•Prvních několik hodin výcviku jízdy na koni by mělo probíhat idividuálně. Ne tedy v početnější skupině žáků.
•Kůň k výcviku by měl být klidný,dobrého charakteru,v odpovídající kondici a měl by svým tělesným rámcem odpovídat velikosti žáka.
Příprava k výcviku
Zdánlivou maličkostí,ale ve skutečnosti velmi důležitou,je bezpečné a pohodlné oblečení jezdce. Nikdy nezapomeň na přillbu, která poskytuje dokonalou ochranu hlavy. V některých klubech si ji můžeš vypůjčit. Brzy se však přesvědčíš,že je vhodnější si ji koupit. Nikdy přitom nešetři! Levná nebo již použitá přilba nemusí být zcela bezpečná,může být i částečně poškozená. Nezbytnou součástí výstroje jezdce jsou také jezdecké kalhoty a boty(vysoké holínky).
Výběr jezdeckého klubu
Vhodný jezdecký klub pro ačátečníka ti mohou doporučit přátelé nebo známý zvěrolékaž,některá výcviková střediska své služby inzerují ve Zlatých stránkách. Dříve než se do klubu přihlásíš,je vhodné navštívit alespoň jednu hodinu výuky jako divák. Zak poznáš,zda jsou koně v dobré kondici,a přesvědčíš se,že i personál je vlídný a ochotný.
Jak se řekne kůň...
...v jiných jazycích?
лошадь - rusky (lošať)
cavallo - italsky (kavalo)
pferd - německy (pferd)
cheval - francouzky (ševal)
caballo - španělsky (kavajo)
Drezura
Drezura je jezdecká disciplína, která má za úkol ukázat, jaká je souhra mezi koněm a jezdcem. Jedná se především o perfektní pohyby koně a o provádění povelů udávaných jezdcem. Tento sport patří mezi ty nejobtížnější z řad koňských sportů. Historie drezury sahá až do dob renesance, vyvíjela se během staletí. Z cirkusových stanů se přesunula na speciální "hřiště". Poprvé v historii se jela drezurní soutěž na olympijských hrách v roce 1912.
Cílem drezury je především vycvičit a zdokonalit pohyby koně a jeho celkové pohybové vlastnosti. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína. Kůň, který nebude u některých cviků chápat o co se jedná, nebude nikdy schopen tyto cviky předvést.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.
Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.

Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden
Cviky
Couvání - Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.
Kontracval - Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.
Obrat kolem předku - je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.
Dovnitř plec - je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.
Poloviční překrok - je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.
Pasáž - je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.
Piafa - je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě.
Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění...
Správný sed jezdce
- Váha těla - je rovnoměrně na obou sedacích kostech. Pdmínkou je posadit se na koně zešikovna a uvolnit se v kyčelních kloubech. Každé napětí v této maximálně svalově vybavené oblasti má za následek ztrátu pohyblivosti kyčelních kloubů, což omezuje možnost souladu jezdce s pohybem koně.
- Hlava - vzpříma, pohled očí ve směru pohybu. Tak, jako například při tanci, i při jízdě na koni pozice hlavy ovlivňuje pozici celého těla.
- Záda - rovna, od pasu na horuje jezdec zpříma a v klidu, v pase kyčelních kloubecha v kříži je uvolněný a pružně vyrobnává pohyb hřbetu koně.
- Lokty - lehce podél boku, lokty před tělem způsobují ohnutí ramen a následně špatnou pozici kolen a holení.
- Ruce - u sebe po stranách kohoutku koně.
- Stehna - nejširší plochou přiložena k sedlu.
- Kolena - co nejníže, přiložena k sedlu, v místě pod kolenem zevnitř, kde začíná lýtkový sval, je záchytný bod jezdce při prudkém pohybu koně. Chybou je snažit se přidržet spodní částí holeně.
- Holeně - přiložené na zadním okraji podbřišníku, při správné poloze holení směřuje třmenový řemen kolmo k zemi. Linie rameno - kyčel - pata tvoří jednu přímku.
- Chodidlo - opřené ve třmenu v nejširším místě podrážky, více váhy přenášíme na stranu k palci.
- Pata - nejnižší bod chodidl, při co nejnižší pozici kolen a správné poloze holení sama sklouzne do správné polohy. Jezdec se nesmí snažit držet křečovitě prošlápnuté paty - blokuje si lýtkové a stehenní svaly v sedle ,,drncá''.
- Šičky - směřují dopředu a na horů.
Jezdec musí sedět tak, aby zachoval pružnost a ohebnost kloubů ramenních,loketních,zápěstních,kolen a kotníků.
Znaky koní na nohou
Bez odznaku
Korunka

Podkolenka

Nadkolenka

Ponožka
Proč lidé sedají na koně vlevo?
Nedělají to odjakživa,ale přesto převážná většina jich nasedá zleva a vlevo seskakuje, Mnoho westernových koní je trénováno dát se osedlat z obou stran. Je to proto,že může nastat situace,kdy bude třeba nasednout zprava. Řekněme,že máte vyvrtnutý levý kotník nebo se ocitnete na místě,kde není prostor na osedlání koně zleva,ale zprava. Je příjemné umět naskočit z obou stran.
Proč ale více jezdců dává přednost levé straně? Většina lidí jsou praváci a navíc to má historické kořeny ve vojenství-vojáci nosili meč na levém boku a při sedlání zprava by jim vadil. Praváci taky snáze ovládali pravou nohu,aby pobídli koně. Praváci jsou v převeze nejsen co se týká rukou,ale i v nohou.
Je také leccos známo o koních a jezdcích východních národů. Třeba v Persii v 7.století před Kristem zavedli zvyk nasedat a sesedat z koně z levé strany. Sedlalo se tak,že pacholek či podkoní podržel zvednutou nohu jezdce. Jiný způsob byl zapíchnout konec oštěpu držený v levé ruce a používat ho jako páku k vyskočení a přehozemí pravé nohy přes hřbet koně. Některé amfory starých Řekůtento způsob naseedání zobrazují. Jedna z prvních knih o jízdě na koni,napsaná Xenofontem ve čtvrtém století před ´Kristem,je nazvána Jezdectví a obsahuje mimo jiné i instrukce jak nasedat zprava a zleva.
Dnes si již koně zvykli na nasedání z levé strany do té míry,že pokud se někdo pokusí osedlat je zprava,začnou se vzpínat.
Pomůcky holeněmi
Tlak holení,úměrný citlivosti koně,vybízí k pohybu kupředu.Stejný tlak obou holení jej nutí k rovnému pohybu,větší tlak jedné holeně k současnému pohybu stranou nebo ohnutí po podélné ose. Tlak holení začíná pod koleny,a je zesilován prošlápnutím pat až k použití ostruh.
Pomůcky holeněmi,které jsou ve stálém styku s koněm a při požadováníurčitého výkonu jsou používány vždy stejně,na tomtéž místě a působí včas,jsou pro koně srozumitelné. Jakmile kůň poslechne,holeně zůstávají klidně přiloženy.
Neposlušnost,tupost,nechota a pozdní reakce koně na pomůcky holeněmi při jejich hrubém použití(klepáním nebo dokonce kopáním)jsou většinou výsledkem pobídky kupředu posunutými holeněmi,holeněmi nepřiloženými nebo jen občas a nebo v nepravém okamžiku používánými. To je někdy příčinou i přílišné a falešné citlivosti koně právě n apomůcky holeněmi,jejichž nezvyklé a pasivní přiložení jej překvapuje a rozčiluje.
27. ledna 2008 v 12:04